Cesta poznání

Ahoj,
po několika zimních večerech strávených na rybářských serverech jsem narazil na skupinu rybářů RKMB, kteří jezdí stejně jako já na mou oblíbenou vodu. S Mishakem jsme se při té příležitosti seznámili a on mě požádal o napsání něčeho o sobě a  samozřejmě také o rybách. A já jsem pro každou srandu, tak jsem souhlasil.
 
Jmenuju se Michal a rybářem jsem, jak jinak, od té doby co jsem v ruce udržel prut.
Čas tomu chtěl, aby jsem v této záležitosti pokračoval až dodnes. V rybařině je stále co objevovat, stále se dá něco vymýšlet.
I mě ovlivnil fenomén jménem kaprařina, boilies a vše co k tomu patří. Pohltilo mě to až natolik, že jsem se propracoval k vlastní výrobě boilies, práškových a tekutých dipů, boosterů atd. V dnešní době tyto propracované věcičky prodávám pod značkou Petronelli, kterou jsem založil v roce 2005. Prodej je vesměs pouze v okruhu přátel, kteří pochopili metodu chyť a pusť. Tato činnost mě neživí, a proto vše co prodávám je pouze v top kvalitě. Katalog si můžete prohlédnout na                                      http://www.sportovnirybaritelc.cz/ . Velice rád podeberu kámošovi pěknou rybu a o to raději, když je to na moje výrobky. Ale co si budeme povídat, na vlastním prutu to vítězství vždy chutná sladčeji :-). A nyní už ke kaprařině.
I když mám přehradu sotva 25km, tak jsem se musel propracovat až k tomu, abych se této vodě věnoval více a abych ji pokořil nějakou pěknou rybou.
1. návštěva přehrady 2010
Nechtěl jsem udělat to, co dělají začátečníci. Přijedou k vodě, rychle nahodí a čekají, že se budou dít zázraky. Můj první příjezd byl bez prutů. Procházel jsem břeh a zastavoval jsem se hlavně u rybářů, kteří vypadali na to, že ví o čem kaprařina je. "Tak dneska se chytá na takovýhle kuličky jó?" - byla jedna z mých oblíbených frází při navázání prvního kontaktu. Dělal jsem ze sebe úplnýho hlupáka a naznačoval jsem, že chytám na bambusáky a jako nástrahu znám jenom žížalu. Nemá cenu popisovat vše o čem jsem se s nima bavil. Jednoduše jsem rekognoskoval terén. Všichni rybáři používali boilies červené, nebo tmavé barvy kolem průměru 20mm postavené na rybích moučkách a masových příchutích. Odjel jsem domů a vyrobil přesný opak. Boilies 16mm žluťoučké barvy, příchuť višeň postavená na alkoholové bázi. Za týden poprvé u vody asi 0,5km proti proudu a nikde ani jediný kaprař. Tři hrsti boilies spolu s montáží jsem umístil asi do 1,5m hloubky. Nečekal jsem žádný zázrak, ale nějaký ten záběr by sakra mohl přijít. Když jsem byl v klidu a neplašil místo, které bylo jen kousek od břehu, tak se začaly ukazovat první ryby. Z našich malých rybníčků jsem zvyklý, že když vidím pod hladinou rybu větší jak 80 čísel, tak stačí chvilku počkat a z jedné ryby se stanou dva menší kapři, kteří se částečně překrývali.  Ale to co jsem viděl, když zasvítilo slunce na hladinu, mi vyrazilo dech. Kapři odhadem 80 čísel a přinejmenším jeden atakující hranici jednoho metru. Adrenalin se ještě umocnil, když mi došlo, že se tyto ryby pohybují nad mojí montáží. Trvalo asi další hodinku, když se poprvé hlásil levý prut. Krásná jízda jak rychle začala, tak po záseku také skončila. Kapr nemilosrdně zajel do potopeného stromu. Tak hurá do člunu a za ním. Vyprostil jsem montáž samozřejmě bez ryby. Za hodinu další záběr a situace jako přes kopírák. Tak takhle by to nešlo!!! Posunuji montáž asi 6m od stromu a cívka natvrdo dotažená. Asi po třech hodinách přichází tohoto dne poslední nesmělý záběr, ale hned při záseku ryba padá. Odjíždím domů na jedné straně zklamaný, ale na druhé s nadšením, jaké jsem našel parádní místo, a že taktika se žlutými kuličkami zafungovala dokonale. Na další výpravu na tohle místo jsem se dostal až za 14 dnů. Hned po příjezdu jsem cítil v kostech, že to bude o trpělivosti. Montáže jsme s parťákem Jirkou nahodili kolem 7. hodiny a užívali si rodícího se krásného dne. Taktika byla naprosto stejná. Jediné čeho jsem se trošku obával, byl průměr mých silonů. Pokud zabere velká ryba - budu schopen ji zastavit, aby nevjela do stromu? Později se ukázalo, že silon pevnostně vydrží, ale průtažnost byla příliš velká. Záběr stále nepřicházel a tak jsem zariskoval a položil jednu z montáží asi 2m od stromu. Kolem 10hod. bylo první píp a jasně že na prut u stromu! Hned mi došlo, že když mám natvrdo dotaženou brzdu, tak se jízda konat nebude. Zásek - prut se stále více ohýbá - a ryba bez toho, aniž by mi dala šanci je ve vázce. Opět následuje člun a vyproštění prázdné montáže. Tento den jsem měl celkem 6 záběrů a podle síly ryb jsem na břeh vytáhl pouze dva nejmenší kapry, které se mi podařilo zastavit. Oba byli jako přes kopírák 81cm a odhadovaná váha někde pod hranicí 10kg. Co mě velice potěšilo, tak byla jejich figura. Vysocí kapři šupináči s krásnou opravdu zlatou barvou, se širokou ocasní ploutví a bez jediného poškození šupin. Naprosto čistá tlamka obou mě dodnes stále utvrzuje v tom, že pravděpodobně měli to štěstí a nikdy je nikdo nechytil. Když jsem pustil toho druhého, tak jsem si asi za 10min. všimnul nějakého pohybu na hladině asi 50m od břehu. To je přeci kapr a leží na boku a mává ploutvičkama. Sedám do lodě a poznávám kapra, kterého jsem před chvilkou pouštěl. Postavil jsem  ho a čekal než se vzpamatuje. Odplul, ale za chvilku se vše opakovalo. Toto celé se opakovalo asi 4x a nakonec snad byl v pořádku, protože už nevyplaval. Nevěděl jsem čím to bylo. Na břehu byl opravdu chviličku. Háček v tlamce byl zapíchnutý standartním způsobem do spodního pysku. Napadla mě jediná věc. A to, že háček trefil nějaký nerv v tlamce, který kapra na nějakou dobu částečně paralyzoval. Vrátím se ještě k jednomu záběru. Stejná situace, ale kapr po záseku není tak rychlý jako jiní kapři. Držím pro jistotu cívku druhou rukou, aby neproklouzla. Prut se ohýbá až na své maximum. Tah vytáhl kapra ode dna k hladině. Pane bože - jasně vidím kam směřuje silon a kde mává kapr ocasní ploutví. Má kolem metru!!! Průtažnost silonu mi nedovoluje kapra udržet na místě a ten s ladností a pár zamáváními ocasní ploutví zajíždí do stromu. Je nenávratně pryč :-(.  Do adrenalinového záchvatu mi moc nechybí. Klepou se mi ruce. Musím si sednout a vydejchat to. Ale není čas na emoce. Co když tam je ještě další. Rychle nahazuji, ale zázrak se nekoná. Mám odhadnout jeho váhu? Pokud měl kolem 1m a byl by to sportovec někde kolem 12kg, tak by tam vlítnul mnohem rychleji. Tahle ryba prostě využila svojí hmotnosti a velikosti, aby se dostala tam kam chtěla. Proto si myslím, že musela vážit min. 15kg. Pak už jen záleží na tom, jak velké měla břicho. O tom tu však nebudu a ani nechci diskutovat. Ale jednou, až bude vše tak, jak má být, tak se znovu potkáme a je na mně, abych srovnal na 1:1.

Začali upouštět hladinu a tak toto místo bylo na suchu. Takže na další zážitky z tohoto místa budu muset počkat do podzimu, nebo do příštího roku. Několikrát jsem vyjel na přehradu na dravce za účelem prozkoumat více míst na lov kaprů. Našel jsem další velice zajímavé lokality a na některé jsem se vypravil další rok a strávil zde několik krásných výprav. O tom však zase někdy příště.
                                                           Za Petronelli team    
                                                                                              Michal Danyi