Když Svatý Petr dopřeje

Tak konečně. Pracovní vytížení je šílené a já hledám každou chvilku jak se utrhnout a vyrazit aspoň s rodinou na chajdu, kde můžu spojit rybařinu a společně strávený čas s rodinou.

Každý rok se snažím dosáhnout  v lovu kaprů maxima a to nejen váhově, ale i počtem úlovků.

Nevím proč, ale tato ryba mi v posledních letech učarovala. A v podstatě ne ryba, ale kapr na mojí oblíbené vodě.

Každoročně  vymýšlím vše možné i nemožné, jak je přelstít.  Mnohdy je to boj s větrnými mlýny. Ono chytat něco co v daný okamžik v tomto místě není je trošku postavené na hlavu. Ale pod hladinu nevidíme a co kdyby, že?!

Je tu poslední prázdninový víkend.  Já mám to štěstí, že moje rodina miluje to místo na břehu přehrady, stejně jako já. Počasí, dle předpovědi, není ideální na rodinný víkend, ale pro ryby by to mohlo být znamení k výraznějšímu zájmu o krmení.

Sbírám informace od všech svých kamarádů a volím jasnou taktiku.  Do vody půjde pouze boilie.  Buď  a nebo.

První večer teplota nad třicet a rybí aktivita na nule. Nevadí , užíváme grilování a zítra se uvidí. No nevidím, celý den azuro a já vymýšlím jak na ně. Večer je tu coby dup, já doufám, ale ono nic. Únava nastupuje a ryby nikde. Sice pár výskoků,odhaduji na kapry, ale na konci udice je klid. Skoro usínám a v tom ten zvuk. V ten okamžik, než mi to dojde, to zní jako ranní budík do rachoty. Ne, není to on. Je to příposlech a já letím z bivaku, div si nelámu nohy na schodech. V klidu…………!!! zvedám prut a pomalu domotávám uvolněný vlasec. Chytám s  odpadávajícím kamenem na 140 metrech.  Cítím rybu, ale odhadovat velikost, když ji pomalu přitahujete nad bezpečnou hloubku, je nesmysl.  I tak odhaduji rybu na střední velikost, takže nevyrážím na vodu a zdolávám ze břehu. Tah je tupý, bez cukání. Za chvíli mám soupeře pár metrů od břehu, kde se dno prudce zvedá k mým nohám. Ryba si rázem uvědomuje situaci a začíná „ rozrývat“ břeh, ve snaze zbavit se té kovové ozdoby v tlamce.  Netrvá dlouho a já vidím ve svitu čelovky tělo toho zvířete. Nevypadá zle , ale opravdu si to uvědomuji, až když je v síti podběráku. Vytahuji ramena a vyproštuji háček z šupináčovi trumpety. Je neskutečnej. Honem nachystat vše potřebné ke zdokumentování toho krasavce a ať maže zpět.  Vše proběhne v mžiku a já mám na kontě konečně další šupinu 10+. Nádhera. Kapr spokojeně odplul a já s fotoaparátem v ruce oddychuji v křesle a vzpamatovávám se z adrenalinového náporu.  Dlouho do noci si ještě vše přehrávám v hlavě a nemohu se dočkat dalšího dne.

Dalšího dne ráno jsem u vody dříve, než umožňuje řád a tak mám dostatek času vše připravit a zkontrolovat, zda je vše 100%. Padla šestá a to už jsme na vodě s prvním prutem a druhý ho následuje. Vše je jak má být a já si popíjím v klidu kafíčko.  Jízda, to není obvyklé, asi solidnější ryba. Přisekávám a rybu zdolávám opět ze břehu. Souboj nakrátko je opět zajímavý. Závary na hladině jsou jak od lodního šroubu. Obecenstvo na břehu čeká, co to bude za ponorku. Dobojováno a v podběráku mám dalšího přehradního,  šupinatýho koně. Avšak už ne 10+. Ale i tak mi nadělil super zážitek a po odfocení maže zpět.

Zkrátím celou svoji rozpravu malou rekapitulací. Za pět dní jsem na podložku dostal mnoho pěkných ryb a to jednu bonusovou atakující hranici metru s váhou nad deset kilo. Krmil jsem oproti jiným víkendům pouze boiliem, z dílny Tomassona a Haryho (RKMB míchači) a to kořeněnými játry a SN1 s příměsí komerčního mixu. Tímto oběma děkuji a na další víkend mi musejí našoulet  další.  Montáže jsem používal klasické, jen jsem musel upravit délku podvazu, po několika neúspěšných záběrech.  Nebo spíše, změnil  jsem celý  návazec a to za fluorocarbon D montáž, kde je boilie na gumičce přímo u háčku.

Spokojen doma sepisuji a přehrávám každý okamžik a těším se na další

…………RKMB FISHING UNLIMITED…….mishak