MISE SPLNĚNA

Jsem doma po desetidenní dovolené a snažím se vstřebat vše, co jsem prožil. A věřte, že je toho dost,  o co se chci s Vámi podělit.

Již na jaře, než se mi narodila dcerka, mi bylo jasné, že rybařina půjde na nějaký čas stranou. Jako každý jsem dopředu plánoval, kam tuto sezonu povedou moje kroky. Jaro jsem chtěl věnovat jemné kaprařině  na rybnících. Dvě delší výpravy jsem hodlal spojit s rodinnou dovolenou na chatě.

Vše začalo velkými přípravami a malou změnou. Tentokrát jsem se rozhodl narolovat boilie z komponentů firmy VASR. Po několikaletých zkušenostech s danou lokalitou, jsem sáhl po směsi mystery, jejíž síla tkví v silné vůni a příchuti jater. Kuliček jsem si nachystal zhruba osm kilogramů, což by mělo být na týden lovu až až. Několik kbelíků partiklu, převážně řepky s kukuřicí, je samozřejmostí.

Odjezd je naplánován na 29.7. Nechtěl jsem nechat nic náhodě, proto jsem předkrmil lovné místo již ve středu, tedy tři dny před příjezdem. Krmné místo zabíralo zhruba pás 20x10 metrů s hloubkou od pěti do jedenácti metrů.  Pátek je tu coby dup a já sedím na břehu přehrady a chystám montáže. Návazec  se skládá ze šňůrky CARP LINQ removable skin 35lb a háčků FOX SSC velikost 5 a ASHIMA C21 velikost 4. Místo šokové šňůry používám již delší dobu monofil průměru 45mm, jež perfektně odolává oděru na kamenitém dně a nepoškozuje zdolávanou rybu. Jelikož se lovné místo nachází zhruba 140 metrů, používám místo olověných zátěží odpadávající kámen v gumičce. O této výpravě se nemá smysl více rozepisovat, neboť skončila absolutním fiaskem. Krmné dávky jsem rozděloval stejnoměrně, ale ryba buď neměla chuť spolupracovat, nebo se nacházela úplně jinde. Nejspíše tomu přispělo i počasí. Celý týden panovala horka a počasí atakovalo ty nejvyšší tropické teploty.

Další termín dovolené je naplánován na poslední týden v srpnu.  Už od začátku jsem v časové tísni a navíc nemám dostatek komponentů pro výrobu kapřích dobrot.  Jedinou šancí je zvolit něco ze starších zásob. Boilie bude tedy dvou druhů a to opět MYSTERY a NOMÁD. Trošičku jsem směs vytunil a připravil za pomocí Haryho a bratra opět něco kolem osmi kilogramů a přibalil dvě kila hotovek od  VASRu NOMÁD. Hromada krmení a potřeb na týdenní pobyt s rodinnou je ohromná. Ale i to skýtá jedno pozitivum. Pojedu nadvakrát a tím pádem zakrmím nějaký ten den dopředu J.

Krmnou strategii jsem si po předešlé výpravě dostatečně promyslel. První zákrm před příjezdem bude zhruba čtyřicet kilo kukuřice s řepkou a dvě kila boilie.  Další dny, zhruba do středy, prokrmím ráno a večer. Půl kila boilie a kilo partiklu by mohlo stačit.  Jakmile začne být ryba aktivní, poputuje do vody hrst boilie a jedna lopatka partiklu po každém záběru. Postupně budu ubírat kukuřici a krmit pouze boilie s řepkou. Na konci výpravy už jenom boiliem. Taktiku vnadění jsem dodržel až na jednu malou výjimku. Ale k tomu se dostanu později.

Výprava začala obdobně jako minulá. Ryby nejeví zájem a aktivita na hladině je téměř nulová. To mě ale nerozhodí, jelikož mám  před sebou ještě spousty dní. V sobotu dopoledne začínám být nervózní, neboť soused sto metrů výše tahá násadky do 60cm. Sice o ně nestojím, ale skončit opět jako bezrybka?! Nasazuji na jeden prut podvázanou kukuřici. Jaké mě čeká překvapení, když v neděli ráno tahám první rybu a to na dvě kuličky boilie. Rychle sedám do lodi a spěchám za ní. V podběráku se po pár minutách objevuje krásný šupináč a hned 83cm a 9,3kg. Následně začínají chodit záběry v pravidelných intervalech a já měním i nástrahy na druhé udici. Užívám si neděli, jakou jsem nezažil ani na soukromé vodě. V tuto chvíli děda ještě zkouší dravce a cejny. Ne, že by neměl záběry, ale slušná ryba se mu vyhýbá. Proto mu navrhuji, aby jeden prut předělal na vyvážku, že mu jej položím do krmného místa. Kdybych jen věděl, co bude následovat!! Okolo deváté se mu rozječí hlásič. Ryba si bere rychle několik metrů vlasce. Jsem klidný, doposud lapal jen malé ryby, takže i malému kaprovi povolí. Snažím se koordinovat jeho počínání. Leje jak z konve a ve světle čelovky se přes odraz světla od kapek, jen stěží odhaduje velikost ryby. Děda zvládá souboj bez zaváhání. U lodi se objevuje neuvěřitelné šupinaté torpédo. Ta délka… Podebrat a rychle do lodi na podložku. Je to opravdu krásná ryba a je naše! Rychle ke břehu, váha, metr, polít, fotka a šup nazpět. Pěkně se to rozjelo. Jen neudělat chybu ve vnadění, ale snad to mám dobře promyšlený. Rybka měla neuvěřitelných 88cm, ale bohužel jen 10kg. Ale i tak, můj rekord byl překonán. Budu se muset víc snažit. Jedna věc mě však ohromila. Děda, ač miluje rybu na talíři, silně prosazoval vrácení vodě. Teď už jsem byl klidný :-).  V tuto chvíli jsme měli na kontě již pěknou řádku ryb. Půlnoc tu byla hned a já spokojeně usínal, avšak s obavou jak to půjde dál. Udržíme rybu v krmném místě? Bude i nadále přijímat naše krmení? Nezmění se počasí? Vítr a déšť sice není ideální pro rodinnou dovolenou, ale ryby berou.

Před čtvrtou hodinou ranní jsme opět u vody. Snažíme se vše co nejdříve nachystat a co nejméně se pohybovat na vodě nad krmným místem. Vše klape tak jak má. Záběry na sebe nenechají dlouho čekat a my brzy zdoláváme další krásné ryby. Zde bych se ještě vrátil k montážím. Na jednom prutu jsem testoval a místo kamene dal  80gr olovo. Vydržel jsem dva záběry a pokaždé solidní rybu ztratil v momentě, kdy jsem se dostal lodí nad ni. Olovo muselo pryč!

Nebudu zde popisovat každý okamžik „výpravodovolené“. Veškeré úlovky včetně informací najdete pod článkem, zpracované v tabulce. Ale o jedné rybě bych se rád rozepsal.

Je úterý večer. Rychle se smráká a my máme vše nachystané na další noční dobrodružství. Jsem už unaven a rozmýšlím, zda nevypustím a nepůjdu dnes dřív spát. Děda souhlasí, ale ještě chvíli chceme vydržet. Je něco po desáté hodině a já už se vidím v posteli.  Pobídnu dědu, že půjdeme balit. Neudělám snad ani krok a v kapse se mi rozezní příposlech. To mě zrychlí a já stojím jak na povel v lodi s prutem a domotávám metry vlasce, abych byl co nejdříve nad rybou. Souboj se zdá zpočátku dosti podobný těm předešlým. Avšak jen do chvíle, než jsme se dostali nad rybu. Jsme o pěkných pár desítek metrů od místa, kde kapr sebral nástrahu.  Pěkně si nás potahal, ale ještě mě nepřesvědčil o své velikosti.  Pár závarů pod hladinou a rychlé podebrání. Ani nevím, jak dlouho jsme na vodě byli. Vedle lodě obdivuji mohutný hřbet. Ihned volám Tomassonovi, aby dorazil. Bohužel už má půlnoc. Kapra přivážíme v podložce na břeh. Nechci ho dlouho trápit, proto hned vezmeme míry, pár fotek a rychle nazpět. Nebudu Vás dlouho napínat, jedná se o nejcennější rybu výpravy a můj nový osobák. Šupináč měřil 92cm a vážil úctyhodných 15,3kila. Dlouho jsem nemohl usnout, ale šťastně jsem si mohl říct MISE SPLNĚNA

Celý týden probíhal v podobném duchu. Až na sobotu. Ráno jsme čekali kolem šesté jako předešlé dny na double. Bohužel nic. Podle zápisků by ryba měla najíždět v pravidelných intervalech, tak necháváme vše beze změny a vyčkáváme. Během výpravy jsem si kladl různé cíle a v sobotu to byla hranice 200kg. Chybí ještě 14kg a to se dá zvládnout. Ale ryba bere o několik set metrů jinde. Rychle jednám a do vody putuje 10 kilo řepky a půl kila boilie. Snad to ryby navnadí. Do půlnoci se ale nic neděje. Sice jsem spokojený, jak to pěkně šlapalo, ale člověk je stvoření soutěživé a rád si posouvá laťku výš.

Neděle ráno začíná opět veseleji. Kolem sedmé se rozezní hlásič a my se o pěkný kousek přibližujeme k vytoužené metě. Další záběr ryba padá, ale za malou chvíli se už radujeme. Dva metráky kaprů na takhle těžké vodě, to je snad sen.

Celkově tuto výpravu hodnotím, jako prozatím nejlepší, jakou jsem kdy na přehradě zažil a troufám si říci, že již asi nezažiju. Nachytali jsme spoustu krásných a bojovných ryb. A já osobně několikrát překonal svůj dosavadní osobáček kapra.