Vzpomínka na letní osobáček

V létě loňského roku jsem vyrazil se svojí přítelkyní na řeku Dyji. Podařilo se mi nachytat menší ryby, ale i pěkná ryba přišla. Bohužel těch menších bylo víc.

Všechno nachystané, místo řádně prokrmené, návnady správně vyvezené a teď už jenom čekat. Čekám hodinu, čekám dvě, ale stále nic. Nic se neděje. Něco není v pořádku. Na jeden prut jsem dal krmelec s kukuřičkou (jak říkají moraváci chytám na turkyni :-D) abych si hrál s cejnama, než najedou kapři, ale bohužel nic se nedělo. Žádný pohyb, ani na hladině se nic neotočilo. Nedalo se nic jiného dělat než čekat až ryby najedou. Celý den bez ryby a bez záběru. Večer zakrmuji a ulehám do hlubokého spánku.

Vstávání o půl čtvrté ráno, to nedám, já nevylezu.... po 15 minutovém překecávání jsem vylezl. Co bych pro ty ryby neudělal. Sedím v křese, popíjím teplou kávičku a promýšlím strategii lovu a ta zní: to samé co včera. Blíží se osmá hodina ranní, a co to slyším? Pipák !!! Vybíhám z lesa od ranní stolice s toaleťákem u pr .... a zasekávám. Jo!!!! Je tam!!!! Tak není!! Do prd... asi mě začali provokovat cejni, ale konečně nějaký pohyb. Zakrmuji, přehazuji pruty a vyčkávám. Do oběda se už nic nedělo. Večer už vypadá slibněji. Na krmném místě se mi začali ukazovat pořádní kapři, hovada odhadem 50 cm :-D . Dokrmuji peletama, pár kuliček bojlisu a nějakej ten partikl pro cejny. Vyvážím a netrpělivě čekám. Něž jsem se usadil do křesla, přichází brutální jízda, která byla zakončena padákem. Kapr si to nahulákal přímo přes slávky, takže mi z návazce nezbylo absolutně nic. Nervy pracovali, adrenalin stoupal a navázat si další návazec v tuhle chvíli pro mě bylo nemožné. Ruce se mi třepali jak feťákovi co neměl měsíc dávku. Ale co už? Dvě startky to spravili a po chvilce už mám prut na tom samém místě, ale už s šokovou šňůrou. Za pár minut ta samá akce, ale zakončení bylo trochu jiné. Kapra jsem dostal ke svému břehu pod nohy a říkám mu nejezdi k tomu stromu prosím.... a néééé,, to je jak kdybych po něm řval, nahulákej mi to pod ty stromy ať musím na člun a hodinu tě tam dolovat. Bohužel kapr se vyřízl díky zdejším vázkám. Zdrcen a s nervama v kýblu usedám do křesla. Nechávám nahozený jeden prut a druhý vyvážím na zdejší monstr sumce, kterého jsem za minulou noc neslyšel ani zalovit ale náhoda je blbec.

Co se asi dělo v noci? Překvapivě NIC, ale za to grilované maso a vychlazený lahváč stál za to.

Nebudu rozepisovat každý den, jak jsem lovil či nikoliv, ale za těch pár dní z krmného místa, které bylo pokryto miliony slávek, což jsem zjistil po více ztracených ryb, jsem chytl desítky menších kaprů do šedesáti. Ovšem jeden z nich stál za foto rovných 91 cm a krásných 14,10 kg chycený na peletu a monstr sumce, kterého jsem ulovil na trhačku o půl jedenáctý v noci a naměřených necelých devadesát. Týden na Mušově jsem si užil dosytnosti i když počasí nám nepřálo a tím se taky projevily záběry, který po změně tlaku téměř ustaly.

lovu ZDAR S pozdravem Irži